Starověk

Za původní zakladatele sportovní masáže je snad možno považovat Babyloňany a Asyřany, kteří používali masáže hlavně ve vojsku. V asyrském městě Ninive, v paláci krále Sanheriba, byla nalezena alabastrová váza, na níž je znázorněna masáž. Masáž znali i staří Peršané a Egypťané, kteří při ní používali různých vonných mastí a směsí nilského bahna s olejem, která v těch dobách vlastně nahrazovala mýdlo. Od Egypťanů se masáži naučili Židé, u nichž byla masáž často obestřena rouškou náboženské obřadnosti. Z bible je známo, jak Máří Magdalena umyla Kristu nohy, otřela je vlastními vlasy a mazala vonnou mastí. To byla vlastně nejen pocta, ale i osvěžující masáž.

Do Řecka se masáž dostala z Egypta. První zmínka o ní je už v Homérově Odysseji. Zde je popisován způsob masáže, jak Kirke v lázni masírovala Odyssea. Řekové znali dobře léčebnou masáž, které používali již před Hippokratem (žil v r. 460-370 př.n.l.) k léčbě zlomenin, což si dnes jen těžko dovedeme představit. Hippokratův učitel Herodikos znal dobře masáž, sám pravidelně cvičil, užíval automasáže a dožil se 100 let. Hippokrates poznal, že vhodnou masáží lze napjaté svaly uvolňovat a svaly ochablé utužovat. Věděl též, že mírná masáž podporuje přírůstek na tělesné hmotnosti, vydatná masáž působí naopak. Znal také příznivý účinek masáže na krevní oběh, nespavost, hojení následků poranění atd.

Řecko je zřejmě první zemí, kde se masáž začala uplatňovat při různých druzích tělesného cvičení, tělesné zátěži a sportu vůbec. Je známo, že se masáž používala před sportovními zápasy, že ji prováděli tzv, aleptové pomocím oleje s přídavkem jemného písku a pryskyřic z různých dřev, kořenů a plodů, jež měly účinek masáže zesílit (vyplývá to z poměrně podrobných správ Plinia, Theofrasta a Diskorida).

Aleptové prováděli masáže někdy tak hrubě, že si řečtí sportovci stěžovali. V tom hrubším způsobu masáže můžeme spatřovat jakousi prvotní přípravnou masáž před sportovním výkonem (masáž pohotovostní). Po zápase si řečtí sportovci stírali směs oleje, pryskyřic, písku (což jsou vlastně předchůdci moderních masážních prostředků), potu a prachu zahnutými škrabkami, jak ukazuje socha atleta zvaná Apoxyomenos (obdobná škrabka z římské doby je např. v muzeu v Aquinku, což je severní předměstí Budapešti). Masáž byla v Řecku poskytována i mládeži (chlapcům od 7 let) a stala se důležitou složkou při výchově mladých můžů pro potřeby sportovní, branné i vojenské. Učitelé tělesné výchovy - pedotribové, kteří vyučovali gymnastice, také sami masírovali olejem a pískem.

Římané se naučili masáži od Řeků. Udává se, že ji převzal z Bythynie Asképiadés (narodil se v Prúse asi r. 124 př.n.l., zemřel v Římě asi v r. 60 př.n.l.). Asképiadés doporučoval masáž jako jeden ze základních zdravotních prostředků. Masáž dělil na suchou a s tukem (olejem) a dále podle trvání na dlouhodobou a krátkodobou. Zavedl též nový masážní hmat - chvění. Velmi podporoval správnou životosprávu, zejména střídmost v jídle a pití, používání tělesných cvičení a masáže.

Největší zásluhy o rozvoj masáže v tomto období má nejslavnější z římských lékařů Claudios Galénos (narozen v Pergamu asi v roce 129, zemřel asi r. 201 n.l.). Byl lékařem školy gladiátorů. Zde používal jako první cílevědomě masáž přípravnou, nazývanou frictio, která spočívala ve tření a hnětení, ze začátku lehkém, později se přidávalo na síle, ale nesměly se překročit určité meze, aby masáž nebyla bolestivá. Po zápasech a závodech používal sportovní masáž, kterou nazýval apoterapeutickou, k odstranění únavy. Učil, že soustavně prováděnou masáží a vhodným přizpůsobením tréninku může dobře zesílit svalstvo, a sportovec je tak připraven na vrcholné výkony.

Pro všechny výše uvedené okolnosti je Galénos plným právem pokládán za praotce sportovní masáže Když se se vzrůstem Říma zhoršovala kvalita vody v řece Tibeře, začali Římané stavět velké vodovody (aquadukty), lázně i bazény. Teprve asi 100 l.př.n.l. zřídil Asklépiadés lázně s podlahovým vytápěním (později i s vytápěním stěn), které se nazývali termy. Zde byly vedle místností pro koupání, šaten, potních místností též místnosti pro masáže a natírání olejem (tzv. destrictorium a unatorium).

Vedle řady dalších místností, včetně čítáren, knihoven a obrazáren, zde byly síně pro gymnastické cvičení. V těchto lázních se bohatí nechávali masírovat, chudí používali automasáže. Je známo, že slavný Gaius Julius Caesar se dával masírovat otrokem a císař Hadrián (117 n.l.) navrhl u legií vzájemnou masáž vojáků, které využívali na dlouhých pochodech.

Ve středověku vzrostl zájem o filozofii a náboženství, ale současně poklesl zájem o přírodní vědy, lékařství i kulturu těla. Rovněž rozšíření infekčních chorob a časté epidémie vedly k omezování lázní a tím i masáže, jíž se zde nejčastěji užívalo. Jediní Arabové se nadále zabývali intenzivně přírodními vědami a lékařstvím. Tak např. Avicenna (Ibn Sína, lékař a filozof, žil v letech 780 - 837 n.l.) propagoval hygienická pravidla, masáž a tělesná cvičení. Od Arabů pronikla masáž k Turkům, Peršanům a do oblastí Kavkazu.

Pro arabskou masáž byly typické zvláštnosti v nezvyklých hmatech při masáži zad (masáž chodidly). Staří Slované na rozdíl od ostatních národů používali při masáži tepání březovými či dubovými metličkami. Používali též různých mastí nebo výtažky z ostlin, svařené na oleji nebo smíchané s medvědím, vlčím či jiným lojem. Tepání metličkami se na mnoha místech udrželo v lidových parních lázních (např. ruská baňa) nebo v horkovzdušných saunách dodnes.

Přes pravěk, starověk, Řecko, Řím a středověk, kde již lidstvo pochopilo význam masáží a pravidelně utužovalo při masážích své zdraví. Tím utužovali celkovou hygienu těla a byli odolnější vůči všem nemocím. Proto je nutné, aby občané i dnes našli v této hektické době cestu ke svému masérovi u kterého najdou nový fyzický náboj, duševní a psychický odpočinek a hlavně masér pomůže zbavit masírovaného stresu, který je jednou z velkých příčin všech nemocí.