Nejstarší historie masáže

Je velmi pravděpodobné, že v historii lidstva patří masáž k nejstarším léčebným prostředkům. Byla zřejmě používána již v pravěku. Bolesti poraněných míst lze mírnit nebo i odstranit třením či hnětením, což jsou základní masérské hmaty. Rovněž je známé od nejstarších dob využití masáže k odstraňování únavy a k celkovému osvěžení. To potvrzují poznatky dřívějších cestovatelů a mořeplavců, které získali u národů, žijících zcela primitivním způsobem života např. na tichomořských ostrovech, v Indonésii a též u indiánů v Americe. Podle zprávy německého botanika Forsta, účastníka výpravy známého mořeplavce Cooka, byli námořníci na Tahiti osvěženi masáží prováděnou domorodkyněmi.

Původ slova masáž rovněž nasvědčuje, že vzniklo již velmi dávno. Název masáž je pravděpodobně odvozen od řeckého slova massó, což znamená mačkati, hnísti. Slovní kmen se objevuje ve francouzském slově masser, který má v podstatě týž význam a hlavně také zřejmou zásluhu na rozšíření tohoto výrazu v řadě jazyků. Kmen slova masáž je možno vidět i v hebrejském slově mašeš, v arabském mas, v latinském massa, v sanskrtu makch, což většinou vždy znamená tříti, mazati.

Nejstarší písemné památky o masáži jsou známy z Egypta. V Ebersově papyrusu, který někteří badatelé datují až do doby 5 000 let př. n. l., je uváděna masáž jako jeden z možných léčebných prostředků. Rovněž z Číny pocházejí velmi staré písemné zprávy. V kánonu Nei Tching Sou Wen, který pravděpodobně napsal Houang-Ti (asi 3700 let př.n.l.), je pojednání o použití masáže a gymnastiky v péči o tělo. Indie je další zemí, kde byla masáž využívána už v nejstarších dobách jako součást denní osobní hygieny. Při válečném tažení do Indie zjistil Alexandr Veliký (r.327 př.n.l.), že indičtí lékaři velmi často používali masáže jako léčebného prostředku.