Devatenácté století

Teprve od tohoto století nastává vlastní rozvoj moderní masáž. Velmi k tomu přispěla švédská soustava, jejímž tvůrcem je Peer Henrik Ling (1776-1839). Byl to původně misionář v orientě, tělesně slabý, nemocný člověk. Na cestách se seznámil s primitivní starobylou masáží v lázních, při níž po zádech návštěvníků šlapaly mladé dívky. Ling poznal na svém těle blahodárný vliv této masáže. Během několika měsíců se Lingův zdravotní stav podstatně zlepšil. Po návratu do Švédska založil školu masáže a v roce 1813 ve Stockholmu Ústřední ústav, který se stal známým a vyhledávaným školícím centrem. Jeho žáci rozšířili Lingův způsob masáže po celé Evropě..

Nauka o masáži, hlavně o masáži léčebné, nastoupila cestu samostatného vývoje. Vznikla řada masérských škol (Mezger, Lucas-Championniére, Colombo) a zvláště škola Zabludowského, který působil nejprve v Petrohradě a později v Berlíně, kde přednášel na univerzitě. Za 25leté období činnosti napsal více něž sto pojednání o masáži, masérských hmatech a jejich účinku. Právem je považován za otce novodobé masáže. V roce 1903 vyšla jeho první práce o masáži (Körperliche Übungen und Massage/ Medizin für alle).

Samostatná sportovní masáž vznikla ve Švédsku a Finsku, kde se také hodně rozšířila automasáž. Zvláště zvučné jméno má škola dr. Hartea v Helsinkách. Švédskou a finskou masáž si osvojili američtí atleti na olympijských hrách v roce 1900, původní systém přepracovali a po uplatnění na olympijských hrách v roce 1912 ji znovu od Američanů převzali evropští sportovci.